EXPEDICE MONTE ROTONDO

Exkluzivní reportáž pouze pro náš deník. Autor reportáže: MARA

Panorama z Monte Rotonda

Monte Rotondo

Začátek expedice byl naplánován na 1.7.2005 na sedmou hodinu ráno. Časem jsme zjistili, že dřív jak v 8 nás z kempu nepustí. Nakonec vyrážíme až o půl desáté. Komplikace nás stíhají hned od začátku. Po ujetí jednoho kilometru zjišťujeme, že autobus dál nemůže, bo je velkej a těžkej. Vystupujeme a čeká na nás 8 km na místo, odkud jsme chtěli původně vyrážet. První dva kilometry překonáváme snadno a rychle po silnici. Následuje překonávání řeky, při kterém se nám naštěstí nikdo neutopil. Jen Dominik si namočil celou botu. Ďoub říká, ať jde v mokrejch, prej to uschne. Za řekou se ploužíme kamzičí stezkou dál a dál. Při první zastávce ztrácí Michal K. svoji mrkev a přepadá ho trudomyslnost. Osočí Bocmana, že mu ji sežral. Jídlo se ztrácí dál a Bocman se víc a víc usmívá.

Po třech úmorných hodinách se dostáváme na místo určení. Následuje oběd, okoupání nohou v horské řece a přichází i první puchýře. Občerstveni vyrážíme na Rotondo. Na informační tabuli stojí, že k jezeru Oriente je to 3 hodiny cesty. To ovšem nevíme, co nás ještě čeká. Výpravu vede Ďoubalík, konec uzavírá Mara. Jdem po cestě vyznačené kamennými pyramidkami. V průvodci se praví kamenní mužíci. Ďoub je pojmenovává ZKÚTRY (Zkrvení trpaslíci). Karlin se začíná opožďovat, prý se mu špatně dýchá a to jsme teprve v 500 m.n.m. Po výstupu strmými serpentýnami se před námi otvírá náš první výhled na hory a horská údolí. Prsty na spouštích foťáků Mary a Roháčka jenom kmitají. Mara, kterého cesta na ocasu vůbec neunavuje, na každé zastávce okolo nás lítá, fotí a otravuje přebytečnou energií. Padají návrhy - buď ho zabít nebo mu toho víc naložit.

Nejhorší úsek nás ale teprve čekal. Pohled nám padá na půlkilometrový výstup nepropustnými křovinami. Snažíme se únavu zahnat písní. Bocman začíná, ostatní se přidávají. Bohužel krátící se dech nám nedovoluje dále zpívat. Křoviska jsou opravdu nepropustná, jak se ti, co jdou v kraťasech, rychle přesvědčují. Monte Rotondo se rozhodlo, že se nedá pokořit zadarmo a útočí na nás nepolevujícím větrem. Jsme házeni z jedné strany na druhou. Stoupání je konečně za námi a my poprvé vidíme Rotondo a pramen vytékající z jezera Oriente. Pod námi je ubytovna Tavignano a k ní putuje proud koz.

Je 18.30 a jsme u jezera Oriente. Poslední hodinu a půl jsme se plahočili přes kamenité terasy s vodopády. Každou překonanou terasou nám ubývalo sil. Když tu náhle se před námi vynořilo malebné údolí s jezerem. Všude zelená tráva, nefoukalo, prostě ráj na zemi. Jelikož je už pozdě, budujeme základní tábor u jezera a vrchol zdoláme až zítra. Stavíme stany, pouštíme se do paštik a mezitím nám Bocman připravuje dvě várky gulášové polívky. Během večeře se Michal N. rozhodl, po rozhlédnutí po okolí, že se přesvědčí o tvrzení, jestli hovno hoří, jelikož celé údolí je poseto uschlými kravinci. Ďoubalík se nápadu hnedka chytl a za chvíli nám plápolá ohýnek krmený dřevem a kravinci. Michal nalézá i vkusnou lopatičku na nabírání kravinců. Je rozhodnuto, že zítra vstáváme v 4.30 a jdem na vrchol. Karlin zůstává u stanů a na Rotondo s námi nejde. Ukládáme se do stanů ke spánku. Dost fouká a začíná být zima. Doufám, že přežijeme.

2.7.2005

Je 4.30. Ďoub mě budí, je ještě tma, tak posouváme budíček na 5.30. V šest jsme už všichni na nohách. Přežili jsme všichni a nikdo si na zimu nestěžuje. Nasnídaní vyráží nás 11 odvážných na poslední kilometr skal. Karlin sladce spí. První úsek jde dobře, cesta je značena a bez sněhu a dokonce ani moc příkrá. Pomalu sundáváme vrstvy oblečení a odlehčení od batohů, které jsme nechali dole, zdoláváme metr za metrem. Narážíme na první sníh a překonáváme ho. Jdeme víc jak hodinu, když tu náhle ztrácíme cestu. Rozhodujeme se kudy kam a Ďoub vyráží na průzkum. Cesta, kterou jsme chtěli původně jít, se nám zdá neschůdná, tak to musíme obejít jinudy. Teď již víme, že cesta schůdná je a mnohem lepší než ta naše, ale k tomu později. Vybíráme cestu kaňonem víc napravo od vrcholu. Začíná horolezecký terén, leze po čtyřech stále výš a výš. Vypadá to, že jsme na konci cesty. Stojíme s Ďoubem na vrcholu skály tak 100m od Rotonda a cesta tady končí. Po chvíli rozmýšlení se navzájem s Ďoubem přesvědčujeme, že to dáme, že teď se už nemůžeme vrátit, ať to stojí co to stojí. Najdeme cestu a Ďoubalík se vrací pro zbytek expedice. Cesta přes skály je tak 3m široká a pak na každou stranu tak 300m strmých skal dolů. Chudáci Bocman s Roháčkem trpící závratěmi říkají, že dál se již nehnou, ale hecujou se a jdou s námi dál.

Jsme na vrcholu Monte Rotondo 2625 m.n.n. Je něco po 9.hodině. Fotím kluky, jak se šplhají za mnou. Už jsme tady všichni a gratulujeme si, že jsme to všichni zvládli. Je to tady super. Pohled na celou Korsiku. Vidíme spousty jezer, pod námi je jedno ještě zamrzlý. Fotíme se, zkoušíme ozvěnu a kocháme se výhledem.

Po chvíli sestupujeme dolů. Teď vidíme, že naše původní cesta je úplně super, tak se dáváme jí. Takže náš výstup byl "zkratka" (delší a o to horší cesta). Sestupujeme přes sníh dolů a za 3 hoďky jsme dole u Karlina. Ten mezitím sbalil stany, tak máme čas na snídani (spíš oběd), než se vydáme dolů. Někteří odvážlivci, kteří si myslí, že je odkojila lední medvědice (Roháček, Pepa a Džanek) se jdou okoupat do jezera. Roháček jde po kolena a s výkřikem, že není sebevrah, se vrací. Džanek a Pepa se neohroženě vrhají do jezera. Vylézají modří a chvíli nekomunikují, kdo ví, co se jim stalo. Po hodince osvěžující pauzy vyrážíme dolů. Za 2 hodiny jsme pod kopcem, únava si žádá své. Šlapky, lýtka a stehna máme v jednom ohni. Jirka si i zakusil pád do našich známých keřů a volá po ošetření. Chladíme bolavé nohy a víme, že nás již čeká jen posledních 9 km po silnici. Akorát musíme brzdit Karlina, který nabrav sil uhání jak zběsilý, nepotřebuje zastávek.

Jsme v táboře, je něco po 18.00, zouváme boty a doufáme, že je nebudeme muset dlouho obout. Všichni máme alespoň jeden puchýř, asfalt nám dal zabrat. Zničeni, ale plní dojmů a nezapomenutelných zážitků vyprávíme historky ostatním. Večeříme a zmoženi uleháme do spacáků s pocitem, že jsme sakra dobří, že jsme to všichni zvládli.

The End
- Mara -

Perličky:

"To nebyly dvě mrkve pro jednoho?" Bocman po tom, co Michal hlásí ztrátu mrkve.

 

"Zážitek nemusí být dobrý ani špatný, hlavně že je silný" hlasí Ďoub, načež se ozve, že Bocman a Roháček nám poskytují zážitky spíše sirné.

 

"Nový hit - kup si shit !" Slogan pro Hornbach vymyšlený Neuschlem po zjištění hoření hovna.

 

"Ty krávy jsou nějaký agresivní…" Bocman a Pepa se chtěli kamarádit.

 

"Jsem nukleární hovado" energií sršící Mara.