DEN 9., NEDĚLE 3.7.

Hola - hola - Napoleon volá !

Ráno jsme to zase zabalili, naložili, zaplatili za 2. a 3. noc a tradá na nákup do SUPERMARKETU CASINO. Zde byl náš postup nečekaně urychlen, protože tady SE V NEDĚLI NEMAKÁ a tak měli zavřeno. Takže se jede dál.

Jídla v autobusu už znatelně ubylo, do zavazadlových prostor nám začínají postupně pronikat bágly. Přesto je autobus stále pěkně naložený. Stoupáme do kopce nad Corte, opět naší včerejší cestou směr do Vizzavony, opět onou "dálnicí". Dnes je o poznání volnější, je neděle 9:30 a všichni asi chrápou, nebo se aspoň ještě nevybatolili na ty zahrádky kaváren. Cestou míjíme místní "LANÁČ" (dvě překážky na stromě), opět pěkné výhledy na vesničky na stráni, fotíme a točíme, opět míjíme ten most a taky Vizzavonu. KOCHAČI se kochají pohledy na okolní HORY, NEKOCHAČI spí a bzučí diskmanama. Později zastavujeme na čurací pauzu (holky do lomu s výhledem na hory) a potom se bavíme sledováním fotek, co nám pouští PAPARAZZI Víťa na televizi ze svého foťáku. Škoda, že z ostatních foťáků to nejde a že Saďour odmítl ty svoje pustit na svět bez CENZURY :-)

AJACCIO

Cesta z chladnějšího vnitrozemí (chladnějšího proto, že tam za vysoké hory dřív zapadá sluníčko a tím pádem se DŘÍV OCHLADÍ) nám pěkně uběhla a silnice už byla lepší. AJACCIO se předvedlo už na první pohled jako VELKOMĚSTO, teda aspoň v místním měřítku. Jak jsme se tak blížili, najednou se z autobusu začaly ozývat výkřiky "MOŘE, MOŘE !", všichni se vzbudili a jásali mnohem víc, než když viděli moře poprvé. V Ajacciu jsme objevili SUPERMARKET, kde se v NEDĚLI MAKALO, což bylo jediné štěstí pro naše hladové nenasytné krky :-) Situace byla dále neudržitelná a tak byly do SUPERmarketu vypuštěny i děti :-) No co vám budu povídat, řádili jsme jako "Češi v neděli v obchodě". Mimo nákupu jídla pro expedici proběhlo předzásobení a dozásobení proviantem typu: CHIPSY, MAGNUM, COLA, SALÁM, MAGNUM, ČOKOLÁDY, MAGNUM, ... a MAGNUM.

Magnum tam totiž měli HROZNĚ VÝHODNĚ 4ks za necelý 4 EURO NO NEKUP TO ! Obratem vznikly čtyřčlenné MAGNUM-TEAMy a proběhl nákup velkých balení… Obzvlášť efektní se ukázal nákup ČOKOLÁD, protože kdo ji nesnědl hned, měl z ní do hodiny nutelu v papíru :-) Přes noc pak čokolády naštěstí ztuhly, mnohé ovšem do bizardních tvarů… Jo a ještě si vzpomínám, když jsme u toho jídla, že jsem nepochválila (tady v deníku) SAĎOURA za jeho SUPER ZELENINOVÝ SALÁT, kterým nás vedoucí obšťastnil dvakrát po sobě. Kdyby bývali ve SPARU v Ajacciu měli čínský zelí, tak jsme ten salát udělali i pro celou expedici, takhle byl jen pro pár vyvolených. No ale třeba to čínský zelí ještě seženeme…

Veselá Kráva a lá Korsika

A taky jsme v obchodě koupili korsickou (francouzskou) VESELOU KRÁVU, o které netušíme, jestli patří mezi "EKOLOGICKÉ KRÁVY" (viz dříve pojednání o skládce), ale každopádně chutná jako u nás a padla za oběť našim žaludkům týž den odpoledne…

No vidíte to - jeden SUPERMARKET a 2,5 stránky deníku v čudu :-)

AJACCIO

Tak krom toho jsme pak v AJACCIU viděli a zažili:

La Place du DIAMANT

• dvě kolečka městem, než jsme zaparkovali na nábřeží…
• na neděli hodně plné a živé město
• cesta na náměstí kolem "lustru" - koruny na křižovatce
• náměstí PLACE FOCH se sochou NAPOLEONA (překvapivě) a sochou svaté patronky La Madonnucie s nápisem "Poserunt me custodem" (učinili ze mne svoji strážkyni)
• sídlo MAISON BONAPARTE, kde se narodil Napoleon (překvapivě) a kde jsou prý k vidění nosítka, kde jeho matka LETICIA dostala porodní bolesti :-)
• náměstí La Place du DIAMANT neboli Place de GAULLE, kde je pro změnu opět socha NAPOLEONA (socha z roku 1865, Napoleon v římské róbě a jeho 4 bratři), hezký výhled na moře a pláže a kde jsme se taky vyfotili na sedátkách u podia
• cestou dál jsme šli kolem ASSEMBLÉE NATIONALE (žlutá budova a před ní "palmová džungle"), což jsme si vyložili jako sídlo správy Korsiky, potažmo PREFEKTA

pomník NAPOLEONA

A pak jsme už konečně došli na Place du CASONE (k mé úlevě jsme to našli :-)), kde se největší atrakcí pro děti nestal ani tak veliký monumentální pomník NAPOLEONA (koho jiného), ale místní WC, spočívající v budce s automatickým zasouváním dveří. Člověk zmáčkl čudl, "to" se otevřelo, člověk vstoupil, ono se to za ním zavřelo. Problém byl, že jsme nepřišli na to, jak to zajistit zevnitř, takže když tam experimentálně vlezla Kika, už už se chystala učinit to, proč tam šla - když tu někdo opět zmáčkl čudl a "to se otevřelo". Kika neshledala na našem veselí nic veselého a opustila WC předčasně s tím, že ji to přešlo. Nastala další zápletka - do WC vlezl Adam, jenže se zrovna (jak jsme později pochopili) jednalo o "mezihru", kdy v budce neměl nikdo být a ona se sama uklidila. Ošplíchala se podlaha a záchod zajel za přepážku a vyjel jiný. Vzhledem k tomu, že tam stál v koutě Adam, byly ošplíchány i jeho nohy, což nám Adam vesele sdělil, jen co jsme mu na jeho BUŠení otevřeli. No a takto si s kadibudkou užilo ještě plno dětí, během prohlídky Napoleona mě děti i nadále chodily informovat o svých zážitcích a už jen podle vlhkosti bot se dalo poznat, kdo boj s budkou vyhrál a vyzrál nad ní a kdo ne :-) Metody byly různé. Dalo se kupříkladu vylézt na toaletu a tam v suchu přečkat sprchování podlahy, ovšem pak bylo nutno včas seskočit, než záchod zajede za přepážku ! Co se dělo se záchodem za přepážkou, to nevíme, protože tam naštěstí nikdo nezajel :-) Tolik k WC :-)

pomník NAPOLEONA

No a kromě toho tam teda byl ten monument, na který se dalo vylézt až nahoru, fotit se shora i zdola, fotit celé Ajaccio, atd… Kochači se kochali a četli si nápisy na pomníku (jména BITEV), nekochači se schovávali za pomníkem, bo tam byl stín :-) Pak jsme ještě pro změnu všichni nakoupili pohledy a vydali se zpět k busu. Cestu jsme si vybrali tentokrát po moc krásném nábřeží, palmy, moře, v dáli hory a trajekty, působilo to moc pěkně. A pak jsme zas nalezli do vyhřátého busu a mazali dál, směr PROPRIANO…

Cestou z AJACCIA jsme k našemu údivu opravdu jeli pár kilometrů po DÁLNICI, nebo spíš - jak jsem byla opravena - po silnici pro motorová vozidla. Tato ovšem za Ajacciem opět skončila a vrátili jsme se na klasickou serpentinovou korsickou cestu. Přestože mnozí byli ještě přeplácaní MAGNUM, MAGNUM nebo MAGNUM, zastavili jsme ve stínu a proběhl oběd s korsickou Veselou krávou a salátovou okurkou. A pak už tradá do dalšího kempu. Jenže nic nemůže jít jednoduše a tak nám bylo nejprve souzeno obkroužit několikrát PROPRIANO. Řekla bych, že český název zní v překladu PROPLETENO, neboť místní JEDNOSMĚRKOVÝ SYSTÉM musel navrhovat šílený nebo přinejmenším nametený UMĚLEC ! Protože jsme v prvním kempu neuspěli, vydali jsme se do města hledat INFO centrum. Zapomněli jsme ale, že se tu v neděli nemaká a tak měli zavřeno (!!!) a nic jsme se nedozvěděli. Zato jsme neprozřetelně vjeli do přístavu v centru města (krátký výhled na moře, trajekt a jachty), odkud, jak se zdálo, NEVEDLA CESTA ZPĚT ! Teda aspoň pro autobusy. Projet uličkami se nedalo a navíc nás systém jednosměrek naváděl do stále užších a užších uliček, do stále šílenějších situací a zdálo se, že tam budeme muset bivakovat. Jenže to neznáte našeho ŘIDIČE :-) Ten se hned tak něčeho nezalekne a tak ve spolupráci s navigátorem a předsunutou spojkou Saďourem propletli autobus neuvěřitelnými úžinami. V jednom místě naše manévrování zvedlo z pohodového posezení u kavárny dva místní chlapíky, kteří nám poodjeli svými auty… (z cesty). No nakonec jsme zvítězili a jeli kousek zpět podél zálivu hledat kemp. Jednou jsme se dokonce zeptali na cestu pánů policajtů u silnice, kteří nám ochotně poradili, jenom jsme pak meditovali nad tím, jestli jsme jim třeba nevstoupili do nějaké ZÁSADNÍ POLICEJNÍ AKCE a nepřerušili ji tím :-) No snad ne. Zastavili jsme u prvního vyhlédnutého kempu a Ďoubec s Marou se "běželi" do kempu domluvit, seč jim jejich chromé rotondové nohy stačily :-) Když se asi za hodinu vrátili :-) (ne, bylo to dřív…) ukázalo se, že asi tady nocovat nebudeme. Přestávky jako vždy využil Jiřa, který se hrne ven VŽDY a OKAMŽITĚ, jakmile bus zastaví. Když zrovna nespěchá na WC, vymlouvá se na saunu v busu nebo tak :-) Vzhledem k tomu, že Jiřa sedí až vzadu, vyvolává svým předčasným putováním ven z busu úsměvy i úšklebky :-)

Teď mě napadlo, že nemám POHLED PROPLETENÉHO PROPRIANA, no snad to ještě napravím :-)

Parkování busu

V následujícím kempu nás už vzali. Bus zaparkoval neuvěřitelným způsobem (jak jinak :-)) mezi strom a bazének asi takto:

Jak se tam dostal, to vám nakreslit nedokážu. Prostě náš šikovný řidič :-) My jsme si natahali bagáž na jakousi terásku, která byla celá naše a krásně jsme se roztáhli s plachtama. Vzhledem k dosavadnímu vývoji počasí stále méně lidí spí ve stanu a skoro všichni leží na plachtách pod širákem. Sociálky jsou taky kousek a kvalitní, takže pohoda. Jo a samozřejmě důležitá věc - hodně STÍNU !

Ještě ten večer jsme s pár děckama testli moře - byla tu SUPER PLÁŽ. Šlo se k ní sice kus cesty přes silnici, ale moře bylo hlubší a rychle se svažovalo dno, čímž pádem tu byly prima vlny. Navíc jsou tu i skaliska, o které se vlny krásně tříští. Potápěči objevili po chvíli chobotnici, takže bylo o zábavu postaráno. Zbyňa popisoval, jak ho chobotnice chytila chapadlem za ruku :-)

Děcka ještě týž večer navázaly družbu s jinými rekreanty - původně mluvili o Polácích, později o Francouzích, tak nevím jistě. Hráli s nimi na hřišti fotbal a když se jednu chvíli Michal řítil s obrovskou vervou kolem se slovy: "Potřebuju jedny tenisky", utrousil někdo: "To vypadá přímo na REPREZENTAČNÍ ZÁPAS !" A taky že jo :-)

Co nás zaujalo v Corte, Ajacciu či Proprianu:

Koupání v řece RESTONICA u kempu v Corte (Jak Zbyňa řval, že ta voda je studená jak pravá ruská voda z Uralu)

(Další komentáře nikdo nepřipsal, třeba později...)