DEN 11., ÚTERÝ 5.7.

Dnes mají (asi) svátek CYRIL a METODĚJ !

Ráno jsme zjistili, že naše KOČIČKA je stále s náma. Dostala piškoty a mlíko a znova jsme pozorovali venčení :-) Děti se začínají přetahovat s Roháčkem i s Ivou, kdo si čičinku odveze v báglu domů.

Hlavním ranním úkolem bylo PŘESTĚHOVAT NÁŠ LÁGR (omluvte ten výraz, ale až uvidíte fotky, pochopíte oprávněnost mého výrazu :-) ) o kus dál v témže kempu - protože jsme zůstali o noc dýl a náš flek už měl zamluvený někdo jiný. Místo to bylo dobré, dokonce mohl kousek od nás stát i náš bus. Jenom to bylo dál na WC a taky se pořád zvedal v poryvech silný vítr, takže jsme stany museli přikurtovat víc než dřív. Dopoledne dokonce bylo překvapivě zataženo, takže ani nebyl moc pařák. Na novém fleku (kam se s náma stěhovala i naše kočička) byly vysoké stromy, o kterých kluci prohlašovali, že to jsou EUKALYPTY. V kuchyni (ve stanu) to dost silně vonělo od různého spadaného listí či kůry či čeho, takže jsem si dovolila vyslovit obavy, jestli nebudu do rána pořádně zfetovaná :-) - spím totiž v kuchyni u věcí (kamera, foťák, pasy, prachy) a dýchala bych tu vůni celou noc. No ale asi k tomu nedošlo, teda aspoň mi lidi druhý den nehlásili, že bych se snad chovala nestandadně :-)

Filitosa

Filitosa

Chladnější počasí docela nahrávalo tomu, že jsme se dnes měli vydat na výlet na FILITOSU . Byla od nás docela blízko, pár kiláků, taky jsme cedule s ukazatelem viděli předtím už mockrát, u každé odbočky. Nejeli jsme tam všichni, jen asi 23 odvážlivců kochačů. Cestou tam jsme potkali dva české autobusy, které jely proti nám a lidi nám poťouchle mávali. Nám teda ještě nedošlo, že je to "poťouchle", to nám došlo až později - nejspíš se nám totiž smáli, že další čecháčci naletěli a jedou "obdivovat" Filitosu. Kdyby nám něco naznačili… No ale asi bysme je stejně neposlechli, vždyť "MARA NÁM TO TAKY ŘÍKAL" :-) Jenže jsme to asi museli zažít na vlastní kůži. Zmateni a zlákáni tím, že je to "nejslavnější místo vyhlášené organizací UNESCO jako světová kulturní památka", jsme zaplatili 4,5 euro za osobu, abychom shlédli něco, co nás prostě … prostě "NEUCHVÁTILO" :-)

Hned v úvodu nás nenadchnul štíplístek, teda ten pán, co prodával pohledy a vstupenky. Moc nechybělo a mnozí z nás byli vstupu do objektu ušetřeni, protože se zapomněli venku u pohledů a suvenýrů a důležitý pán pak zavřel dveře za naší první skupinou a druhá zůstala venku. No naštěstí se pak za náma dostali, takže nepřišli o ten zážitek z Filitosy, což by je jistě nadosmrti mrzelo :-)

Menhiry ve Filitose

Ale k věci: nejprve nás čekala místnost s vykopávkami, různé úlomky a keramika a tak. No. Teda ne že by to nebylo zajímavé a jistě to mělo i historickou hodnotu, ale u nás NA MORAVĚ to taky máme - A LEPŠÍ :-) A když děcka v klubovně hňácají keramiku, zůstanou mi pak podobné "vzorečky" :-) No ale hlavním tahákem a trhákem Filitosy jsou MENHIRY. K těm jsme došli postupně - ale celkově jsem teda myslela, že jich bude MNOHEM víc ! Těch pár šutráků, co tam mají vystavených…No když to srovnám ne-li zrovna s výletem na Kokořín :-) ale třeba s různými vykopávkami u nás doma na Moravě… Hmm.. No, "skalka" se zbytkama zdí, přes kterou se lezlo, byla fajn, ale jestli má být v UNESCO, to teda nevím nevím. To by musela být v UNESCO půlka České republiky :-) No ale abych jen nekritizovala - dvě věci tam teda byly super: OSEL (vlastně dva) a KYTKY (nevím jak se ten keř jmenuje). Oslíka jsme si pohladili a kytku mi utrhli a zastrčili do vlasů :-) Jinak jsme se VYFOTILI u MENHIRŮ, pobavili se s automatem na pouštění textů zajímavostí (automatický průvodce), kde buď zněla fránina, nebo tam naši šašci pustili čudlem němčinu a nebo jsme se dočkali angliny s děsným přízvukem :-) Rozesmála nás spousta hlášek, zvláště při debatě o stáří menhirů a způsobu jejich dopravy a stavby:

"6 TISÍC LET STARÁ ÚZKOKOLEJKA ? A NEMĚLI PYTLE ? CO TO NA MĚ ZKOUŠÍTE ?" Saďour poté, co jsme objevili v trávě koleje a předtím debatovali o tom, že autoři menhirů je mohli/nemohli stavět za pomoci pytlů s pískem…)

 

Roháček: "Vstoupil do mě DUCH HISTORIE!"
My s obavami: "Jdi ho vypustit někam dál…"

 

"Děcka, nesahejte na toho Karla ! ééé, osla !"

 

"Von voral, přišla k němu kněžna Libuše a políbila LEMROUCHA JEHO"

 

"Sádru máme, vezmeme z Lukina" (poté co nám došla SMS o tom, že Kačka má něco s rukou)

No prostě Filotisu jsme nezařadili do oddílové hitparády a utěšovali jsme se jen tím, že to sice stálo 4,5 eura, ale třeba zmrzlina stojí 2, tak to zas není taková hrůza :-) Ale příště jedem radši třeba na Macochu !

Odpolední program byl o 300% lepší a úspěšnější. Na moři totiž díky silnému větru byly SUPER VLNY ! Dětičky řádily ve vodě, nechaly se vozit tam a zpět, Lukin to dokonce prubnul se svou sádrou (koupací) i bez zábalu do igelitu, protože jeho stříbrnou pásku na zalepení jsme někde prošustrovali. Sádra uschla v pohodě, jen mu tam ty tsunami nahrnuly plno písku :-) Díky vlnám se tolik neskákalo z útesu do vody, ale všichni se vyblbli a na závěr si kluci (Ď, Sa, Boc a Mara) kradli pod vodou plavky a navzájem se z nich prostě vyslíkali. Napřed skončily venku zahrabané do písku plavky Ďouba a Mary, potom Saďoura, což už v počtu tří NAHÁČŮ zavánělo ohrožováním mravní výchovy mládeže, zvlášť když Ďoubec se s tím neštval a bezostyšně lezl z moře ven. Když pak klukům kdosi plavky hodil, vrhli se ještě na Bocmana, aby mu to nebylo líto :-)

Další zábavou na pláži bylo SUMO, jehož písečné variantě se věnovali nepřekonatelný Zbyňa, pak Džanek, Ďoubec+Mara, i Adam s Pepíkem. Adamovi patří také další legendární hláška: "JÁ JSEM SI ZA TEN TÁBOR ZAPLATIL !", což volal, když ho vedoucí násilím tahali z moře ven (už se mělo lézt z vody a jemu se furt nechtělo). U vody jsme zůstali pěkně dlouho, až zhruba do 20 hodin. Večer proběhl zas nějaký ten fotbálek a vycházky do okolí, prostě ta pravá přímořská idyla…