DEN 12., STŘEDA 6.7.

…a dnes si připomínáme JANA HUSA

Tradá, tradá, balíme a jedeme dál ! Opět nastal DEN PŘESUNU. Tentokrát jsme zahájili netradičně - bez SNÍDANĚ, protože chleby určené ke snídani ty naše KOBYLKY SEŽRALY už den předtím k obědu. Takže jsme snídali müsli tyčinku. Až nakoupíme, dojíme se…

Kočička už s námi není, protože večer předtím oprskle lezla do kuchyně na piškoty a tak jsem ji 3x vyhodila. Pak už se asi urazila a odešla k jiným stanujícím hledat nové oběti. Vzali jsme to celkem sportovně, jen občas bylo vidět ploužící se Roháčkovu postavu, jak bloumá kempem a volá "MICINKO ! LÍZINKO !" Ale pravděpodobně si ji nakonec v báglu neodvezl :-) :-)

Roháčkovo pitivo

SARTENE

Po odjezdu jsme směřovali opět do PROPRIANA, kde jsme si dali pozor, abychom se opět NEZAPLETLI do jeho jednosměrek. A tak jsme (už pomalu tradičně) přepadli (ne doslova probůh :-) ) SUPERMARKET, nabrali haldu chlebů, sýrů a taky jakési buchtičky jako chuťovku (a Roháčkovo pitivo - viz obrázek). Popojelo se kus dál - do SARTENE, které leželo překvapivě docela blízko, jen asi 5?km za Proprianem. Na místním parkovišti proběhla další "SNÍDANĚ v TRÁVĚ", "švédská silnice", prostě PIKNIK na silnici vedle busu. Tentokrát bylo víc chodů, mimo klasických sýrů, másla a "kachen" (marmeláda) jsme koštovali místní paštiku a salámek, oboje OK !

SARTENE

Městečko SARTENE, které jsme si krátce prohlédli (jen abychom nasáli atmosféru) se mi moc líbilo ! Kluci teda říkali, že nadšení nebyli, že Zlatá ulička v Praze je lepší :-), ale mně se to LÍBILO A MOC ! (pozn. při přepisování: později jsem byla opravena, že to s tou Zlatou uličkou bylo míněno naopak - že je to lepší jak Zlatá ulička !)

Úzké křivolaké uličky

Super úzké křivolaké uličky, úzká okna, specifická atmosféra… Dokonce jsem vytipovávala, kdo z kolemjdoucích je MAFIÁN a jak odevšad kouká historie plná VENDETY, ale kluci mi ne moc taktně naznačili, že to už přeháním a nechala jsem se unést (jako že jsem blbá ? :-)) No prostě se mi tam líbilo !

Cesta dál směr JIH - BONIFACIO utekla celkem rychle, většina busu zachrápala, takže na prohlédnutí známého narůžovělého skaliska LION de ROCCAPINA jsem je musela budit. To je taková skála ve tvaru lví hlavy a je vidět vpravo od naší cesty.

Protože jsme nejeli zakempit až do Bonifacia (plné, drahé), byli jsme brzo u cíle: kemp u vesnice PIANOTTOLI. Musím přiznat, že (ačkoli kempař byl sympaťák), byla jsem zpočátku z kempu otrávená. Proti našim předchozím 4 kempům byl totiž tento pátý nejméně stinný a flek ležel hned u silnice. A to jsem ještě netušila, co tu bude v noci KOMÁRŮ ! Sprch bylo málo a stinný flek pro kuchyni a stany a plachty byl malinký. Ale nakonec se vše v dobré obrátilo - kuchyně byla v pohodě a díky malému placu na ležení se většina dětí scukla na jedné plachtě v jednom z mála stínů, všichni po kupě tu hráli BANG ! Všechny přítomné oddílové družinky tu měly nějaké zástupce a všichni se spokojeně bavili spolu - no moje srdce "Matky pluku" plesalo :-)

Testli jsme i místní moře, opět byly vlny, ale kvůli stále trvajícímu větru bylo dost chladno a tak se koupající skupinka vrátila brzo zpět. K večeři bylo RIZIKO a protože jsme už měli dost věčného hladového otevírání zobáčků těch našich miláčků, uvařili jsme ho OPRAVDU HODNĚ ! Všichni se důkladně nadlábli a zbytek si pro sebe ještě v hrnci uchvátil Roháček, seděl s tím na kraji cesty jako obdarovaný "houmles" a tlačil to do sebe co mohl: "TA RÝŽE SE NESMÍ ZKAZIT, TO JE VÝZVA !"

Místní pivo

Večer jsme si zašli do místní pizzerie - X-treme na slibované posezení se svými vedoucími, Trojka a vedoucí "jen tak". Personál (kempař i kuchař atd…) k nám byl opravdu milý a vstřícný, dokonce nám v 11 večer vytelefonovali zajištění projížďky lodí v Bonifaciu za levno ! Kluci tam pak seděli ještě dýl než já (zmohl mě banánový pohár za 6,5 eura :-) ) a říkali, že si s nima pak povídal kuchař, líčil jim co v životě zažil a taky jim popisoval, jak se tam u nich žije - v létě kmitají kolem turistů, v zimě se flákají - "U CORSU". A nebo prý po sobě střílí a nebo po dopravních značkách !