DEN 6., ČTVRTEK 30.6.

DNES JE POSLEDNÍ DEN ŠKOLY !

Některým děckám chodí z domu zprávy "jaký bylo VÝZO"… Když už sem lepím tu "hlavu maura" (je nalepena v deníku, pozn. při přepisování) alias "korsičana" - opravdu (podle všech předpovědí) se tady s ní hodně setkáváme. Poprvé na trajektu (ve znaku lodní společnosti i na vlajce), pak cestou na vlajkách, domech… Mnozí mají "hlavu" nalepenou i na autě, na skle nebo třeba na SPZ - přelepí tím to "F" :-) A mimo to jsou tu všude rozstřílené značky a různé cedule, dvojjazyčné nápisy jsou přetřené nebo přeškrtané (CORTE - CORTI) tak aby zmizel ten francouzský a zůstal korsický… Po skalách i domech jsou vidět různé nápisy, je jasné, že místní separatistické snahy jsou opravdu zřetelné. No ale to by bylo na celý článek a to až jindy. Hezké téma k vysvědčení, že ? :-)

Opět nadešel DEN PŘESUNU.Vstali jsme zas v 7 a stáhli čas balení na 2 hodiny - odjíždělo se v 9. Ještě jsme byli nakoupit - Ďoubec s klukama vyrazili do Boulangerie a domlouvali se s náma vysílačkama - osvědčilo se ! A pak jsme už (vybaveni nákupem 40 chlebů, banánů, okurek, mrkví, vajec, …) razili směr SOUTĚSKA SPELUNCA.

Opět došlo k názorovému rozporu s původcem (tištěným). Nebo jsme prostě o "soutěsce" měli zcela jiné představy. My jsme to viděli tak, že bude hezká široká cesta vedle říčky (s balvanama), nalevo skála vzhůru, napravo skála vzhůru. My poklidně projdeme mezi tím :-) Ale ouha ! Jo, byla tam říčka s balvanama, nalevo skála vzhůru, napravo skála vzhůru, ale my jsme nešli po cestě, ale lozili a skákali jako kamzíci po pěšině na úbočí skály. Řeku a tůňky jsme viděli z výšky mezi stromy. Krásné skály byly všude okolo - to jsme je ještě obdivovali a netušili, že na jednu z nich polezeme. Poprvé jsme něco začali tušit, když na začátku tůry byla cedule "3hodiny" zatímco průvodce hovořil o 2km :-) Později jsme pochopili :-) Na závěr soutěsky (o které jsem měla původně větší očekávání) byl kamenný most a pod ním prima balvanová tůňka. Osvěžili jsme se, ocákali, Ďoubec, Mara, Bocman a Roháček se i vykoupali (bude hafo foto). Největší atrakcí bylo bublání pod malým vodopádečkem.

Po osvěžce začalo to pravé peklo :-) Stoupali jsme vzhůru po serpentinách, nahoru nahoru nahoru, směr vesnice EVISA. Dnes už víme, že jsme to měli vzít z druhé strany - při sestupu by se před námi otevíraly nádherné výhledy… Takto nám při stoupání ty nádherné výhledy jen připomínaly, že supíme vzhůru :-) Řidiči nás marně čekali nahoře a volali vysílačkami… Uslyšeli nás až kus pod vrcholem (a my je)

Bizon: "Děcka, jste zpocení ?"

Děcka: " Jooooooooo !"

Bizon: "A to si ještě představte nahoře ten vyhřátej autobus !"

Adam (zazpíval): "Proč tě nikdo nemá ráád ?"

ZJISTILI JSME, že z 38 lidí (vlastně 39 i s řidičem) s sebou máme 18 FOŤÁKŮ (7 digi + 11 klasik) (plus 4 Cipískovy jednorázovky) a 3 KAMERY… Kdo tohle dá dohromady ?

Cestou kolem vesnice "OTA" jsme viděli:

• OLIVY, které jsou "sklízeny" tak, že padají do sítě pod stromem
• následovala diskuse na téma - zda je OLIVOVNÍK keř nebo strom ?
• dole u ústí Spelunci bylo nečekaně velké fotbalové hřiště…
• celou cestu soutěskou jsme se bavili pojmenováváním věcí "francouzsky" podle rodu: LA ženský rod, L´mužský rod a LE střední rod. Později mě sice Víťa opravil, že je to špatně, že střední rod nejni a L´a LE je totéž, to ale nic nezměnilo na tom, že od té doby pro nás všechny existovalo pouze LA AUTO (řídí žena) a L´AUTO (řídí chlap), LA BOMBA, LA LÁSKA :-) a LE LELEKOVICE :-)

Když jsme vysupěli konečně nahoru, stál tam (u hřbitova, příznačně…) náš autobus. Dali jsme si k obědu "Švédskou silnici" - jako švédský stůl, ale rozloženo to bylo na silnici. Vekochleby padaly do hladových chřtánů jedna radost ! Čtyři mazačky mazaly paštikou a stačilo zvednout ruku s chlebem a už se ho chopila ňáká hladová ruka.

JEŠTĚ HORKÉ DOJMY Z Les Calanches a Spelunci:

TA SKÁLA… (Bizon)

Ten most…ta křišťálovááá voda… (vzdychá Jiřa), ten klenutý most… ten nekonečný výstup nahoru !

 

DOTAZ: "Jak je ?"

PEPÍK (supí cestou do kopce): "Já už jsem asi umřel…!"

ODPOVĚĎ: "Pepíku, umři až nahoře, kdo se má pak s tebou do toho kopce tahat !"

 

…se nám nějak moc ujal nový název pro dámskou část družiny X-treme - LADIES (čti LEJDÝS) :-)

Saďour o Spelunce: "Než jste přišli, tak jsme se s řidičem podívali na dva filmy !"

Jak Jiřa utíkal, protože se mu chtělo s..t (ne spát) a jak to opět vyřešil pod mostem (WC)

Závěrem posezení v Evise jsme si s holkama byly "odskočit" za hřbitovem a holky odtud přitáhly kvanta skvělých velikých borovicových šišek… A pak už tradá - směr CORTE.

Cestou jsme zastavili u lesa FORÉT d´Aitone - prý nejkrásnější les z celé Korsiky, "LARICIJSKÉ BOROVICE" byly fakt krásné, ale hlavně tu byl výhled na náhle úplně jinak barevnou krajinu - zmizely červené skály Calanches a objevily se světle šedozelené hory…

Col de VERGHIO

Pokračujeme dál přes Col de VERGHIO dál a dál, cestou vidíme konečně poprvé KORSICKÁ PRASÁTKA… Malinká černá prasátka roztomilá, větší už moc ne :-) U prasátek jsme nezastavovali, což se zdá být škoda, protože od té doby jsme se zatím nepotkali. No, třeba později…

MONTE CINTO (2707m)

SCALA di SANTA REGINA

A jedeme dál… Nekochači zapínají walkmany nebo usínají, ke své vlastní škodě, neboť vážně JE SE NA CO KOUKAT ! My "kochači" jsme viděli nejvyšší horu Korsiky MONTE CINTO (2707m), jezero Lac De Callacuccia nebo přejezd skrz skalní koridor SCALA di SANTA REGINA. Průvodce o těchto místech říká spoustu zajímavého, takže je mi fakt moc líto, že posádka vesměs spí, nebo že není čas tady zastavit a seznámit se s těmito místy blíž…

NAPŘÍKLAD Scala di Santa Regina je 21 km dlouhá a 300metrů vysoká příkrá soutěska, kde byla "silnice" vybudována až koncem 19.století. Do té doby zde byly jen úzké oslí a kozí stezky, poměrně nebezpečné - lidé tedy málo "cestovali", byli izolováni a údajně se místní obyvatelé svou výškou, světlými vlasy a modrýma očima odlišují od typických Korsičanů, jsou prý potomky kmenů "CORSI" a dnes se jim říká Niolové.

soutěska řeky Golo

CORTE

Nicméně pan řidič si s námi idylické i hrůzostrašné výhledy nevychutnal, protože ho (nás) s busem čekaly opět šílené a úzké serpentiny. (Ilustrační foto soutěska řeky Golo - to nejsme my, to je o údolí vedle). A tak se nám docela ulevilo, když jsme za soutěskami vyjeli na znatelně širší silnici a pod námi se v dáli objevilo CORTE…

O místo našeho dalšího noclehu jsme zpočátku měli obavy. Ale pak se z něj vyklubalo další příjemné místo - máme prostě na kempy štěstí ! Otevřeli nám bránu (boční, ale napřed jsme z ní museli vyhnat vosy, což odnesl Ďoubalík), autobus zajel až k nám a měli jsme k dispozici velký areál jakýchsi 3 teras. Široko daleko nikdo, mohli jsme i hulákat… Záchody byly pravda trochu dál, ale byly čisté (i když chyběly "prkýnka") a sprchy a kóje umyvadlo+zrcadlo byly prima ! Začaly velké manévry - mimo klasické stavby tábora a vaření večeře bylo nutno připravit vše pro expedici na MONTE ROTONDO - vybrat posádku, zkontrolovat či půjčit boty, spacáky, … Statečných odvážlivců bylo celkem 12 a pak už zbývalo jen se na to vyspat…