DEN 1., SOBOTA 25.6.

15:40... Tak nevím, jestli můžu risknout psát za jízdy… Aby to někdo přečetl ? Teď stojíme na benzince kousek za Vídní. Dětičky zjistily, že za čůrání se platí asi 1 cent, což sice není moc, ale oni ještě nemají drobný :-) Ledaže by někdo šel s 50eurem a pozval celej bus i s tou bandou motorkářů :-)

Už zase jedeme, háže to - ale budu se snažit !

Den "D" začal poměrně klidně. Vstávala jsem už v půl sedmé, dýl už jsem spát nemohla. Šli jsme se s Barynkem projít ještě chladným sídlištěm… A u toho jsem dumala, co si ještě nabalím, protože zatímco v klubovně jsme balení dokončili v pátek v 22 hodin, na můj bágl došlo až ráno před odjezdem… Ale stihlo se to !

pan řidič

Autobus přijel přesně jak měl, pan řidič je sympatický pohodový pán. Nakládání proběhlo v klidu a katastrofické předpovědi vedoucích, že "to nenaložíme" se tedy nepotvrdily. Veškerý erár, teda jídlo, kuchyně, stany i program, se vešlo dolů do zavazadlového placu plus do zadní skříně a ještě jsme k tomu přihodili pár báglů.

První menší zápletka nastala, když se čekalo na Kuncovy a Svoboďáky, kteří v pohodě čekali doma, bo si mysleli, že sraz je až ve 12 (místo v 11). Nicméně před půl jednou jsme už konečně byli všichni naložení v busu a mohlo se vyrazit. Roháček zachytil dojemné okamžiky loučení na video, takže se můžete podívat, jak rodiče mávali se slzou v oku dětem, celí dojatí z představy dvou týdnů svobody a klidu v domácnosti :-)

Takže - JEDÉÉÉM !

Na hranice jsme dojeli v pohodě (s objížďkou na Hevlín, no - co už). Na Hevlín jsme to raději vzali proto, že se tam SNAD neváží autobus - a my měli strach, že by nás náš naložený bus stál nějakou tu pokutu. Jenže byl úplný klid. Český celník nakoukl do autobusu, podivil se, že máme vybrané pasy a že jsme bus plný dětí. Pak prolistoval zelený pasy (tj. ty staršího data), červený přešel mlčením - a jelo se dál. Rakouský celník si pokecal s řidičem, zdálky se na nás usmál, na vážení nedošlo - a bylo tu RAKOUSKO… Za nějaký čásek už jsme ve Vídni závistivě prohlíželi jejich čtyřproudou dálnici a taky šikovnou mašinku, co má pan řidič na "elektronické mýtné". A to už se dostávám na dříve zmíněnou benzinku (WC za 1 cent). Po další chvíli jsme ovšem zastavili na jiné, kde to WC bylo zadarmo a hned bylo osazenstvo spokojenější…

Cestou Rakouskem jsme si pustili film MASKA a projeli krátkou, ale docela drsnou bouřkou. Teplota v busu se stále drží na 35°C. Píšeme první SMS a dostáváme první pozdravy. Pokračujeme po trase VÍDEŇ - GRAZ - KLAGENFURT - VILLACH. Projíždíme řadou tunelů různé délky, od 400m do 3345m. Teplota při bouřce klesá na 26°C, ale pak zase stoupá… V 20:48 vjíždíme do ITÁLIE… Hranice jsme málem nepostřehli, nebýt toho, že u silnice stálo auto italských policajtů či celníků či co. Po dalším filmu SNĚŽENKY A MACHŘI se chystáme na Samotáře. Teplota stále 28-30°C. Děti jsou docela hodné, až nás to zaráží. Zatím nebylo nikomu špatně. Pravidelné zastávky u benzinek, větráme se a rovnáme nohy. Už delší dobu řídí 2.řidič - SAĎOUR.

vstříc horké Korsice

Chvíli před plánovanou přestávkou pronesl Saďour nevinnou větu: "ŇÁKÝ DUSNO, NE ? Asi něco přijde…!" Načež se v dálce nad horama zablesklo a za chvíli se spustila další dost drsná BOUŘKA ! Zastavili jsme na benzince na návštěvu WC, ale skrz provazy vody se nedalo přeběhnout pod střechu. Přestože sprcha by se všem hodila, nechtěli jsme riskovat noc v mokrých trikách. Zastavujeme o benzinku dál, kde je lepší střecha. Dočepováváme vodu u WC a věříme, že bude OK :-) Kasičku na zaplacení za WC jsme nechali osiřelou a bez povšimnutí… Za stálého lijáku nelze pustit SAMOTÁŘE, bo pan řidič by viděl odrazy na mokrém skle… A tak jen koukáme do tmy a pomalu postupně usínáme. Řidiči se pravidelně střídají a vezou nás tmou vstříc horké KORSICE…