DEN 15., SOBOTA 9.7.

A kousek NEDĚLE 10.7.

Díky Cipískovi, který mě vytáhl na palubu (ne doslova, šla jsem po svých :-), ale vyburcoval mou otupělou maličkost) jsem viděla východ slunce nad Livornem. K mé lítosti však nevylezlo z moře, tak jak by se slušelo po naší celonoční plavbě na trajektu, ale postupně se vynořilo z pruhů mraků nad obzorem. I tak to ale byla krása…

Ukázalo se, že v naší debatě "proč je noční jízda trajektu delší?" nebyly pravdivé teorie:

1) že to jede jinou trasou

2) že to jede pomaleji skrz útesy a tmu a a atd…

Ale pravdu měla ta nejstupidnější myšlenka, plácnutá spíš z legrace: PROTOŽE TALOŠI PŘED 7 NEMAKAJÍ a přístav v LIVORNU otevírá brány až v 7 !!! Fakt, nekecáme - je to tak ! Z toho důvodu jsme byli na dohled Livorna už asi od 4 ráno, ale pomalu jsme se houpali na hladině, čumákovali kolem a v dáli bylo v přítmí vidět plno dalších, stejně trpících lodí. Jak začalo slunce stoupat na oblohu výš, ozval se z reproduktoru rádoby příjemný hlas slečny, která nám ve 3 jazycích oznámila něco ve smyslu: "Vstávejte bando líná, hybaj z té podlahy, hoďte s sebou, za chvíli přistáváme !" Tak nějak jsem si vyložila obsah sdělení v italštině, francouzštině a angličtině, ze kterého jsem opravdu pochopila jen BONŽÓÓRNO ! A pak nějaký další detaily, co mi zněly chvíli v hlavě, jako že si zapamatuju italštinu, ale zapamatovat se mi je nepodařilo :-) To už trajekt plul směrem k přístavu, kochači cvakali foťákama směr SLUNCE a nekochači nehodlali vstávat. Všichni přežili houpání ve zdraví - aspoň nemám hlášené žádné ztráty ani újmy. Ani průjmy :-)

Přestože někteří údajně vedli v noci debatu na zádi, inspirování pohledem do temné vody za trajektem - tady někoho hodit přes palubu, tak si toho ani nikdo nevšimne - tak přesto nemáme žádné ztráty na životech a posádka Expedice je kompletní.

Dávám si opět čaj do srandovního kelímku CORSICA FERRIES a jsem zklamaná, že mi tentokrát nedali ten super čajový pytlík jako včera, co se umí sám provázkem vymačkat. To se totiž takhle zatáhne a … No ušetřím vás dalšího popisu, i tak se mi všichni smáli, jak jsem z toho urvaná :-)

No - a JDEME DO FINÁLE…

Autobus sjel z trajektu, naložili jsme se a popojeli kousek za město - zastávka na snídani. Pomalu mizí poslední zásoby… Proběhla blesková porada velení - v závislosti na značné únavě mančaftu, všeobecné anti-památkové náladě a vědomí, kolik stojí vjezd do Benátek a projížďka lodí - není příliš nadšení pro další štrapáci. Je rozhodnuto. Na Benátky kašleme - JEDEME DOMŮ !

Moje předsevzetí koukat z okna na Itálii brzy bere za své a já upadám "do bezvědomí" :-) Přece jen jsem na trajektu nespala ani 5 minut. A tak vám ze zpáteční cesty toho moc nepopíšu. Pár věcí si ale vzpomínám:

• stejně jako já chrápali i mnozí další (viz foto)
• k mé velké radosti neustále kolují busem všechny 3 deníky a všichni si je čtou… Stačí zvednout ruku s "právě volným" deníkem a hned se ozve další zájemce…

Pak si matně vzpomínám, že se co chvíli zastavovalo - na WC, pro naftu, na WC, kvůli placení mýta, na WC, na oběd, na WC, … atd… Mimo to jsme sjížděli jedno video za druhým, z čehož si pamatuju jen že tam bylo víc mrtvol než se slučuje s mou představou filmu vhodného pro děti…

Díky kolapsu dálnic v Rakousku - ucpané dálnice, o nichž informovala i televize u nás doma - se nám návrat drobet prodloužil. Když jsme spořádali poslední chleby k večeři (opět na silnici vedle busu), byla už tma, Vídeň před námi a vidina "návratu do půlnoci" v nedohlednu… Ale co, nezbývá než jet dál. Píšeme si s rodiči (viz SMS) a děláme anketu, na jaké jídlo se těšíme.

01:39 vyrážíme od hranic v Mikulově směr Brno. Čekají nás rodičové, postel, vana… Před rozloučením ještě MOC DĚKUJEME ŘIDIČŮM. Tak. A je to. A tohle je opravdu vážně bohužel

KONEC.