DEN 8., SOBOTA 2.7.

DNES MÁ PEPÍK NAROZENINY !

Mosty u Vizzavony

Ráno jsme si po tom zpívání chtěli trochu pospat, ale moc to nešlo, protože nás čekal výlet - chtěli jsme vyrazit na kaskády u Vizzavony - Cascade des ANGLAIS (= "angličáky"). Od horalů nám přišla zpráva, že DOSÁHLI VRCHOL MONTE ROTONDA, na oslavu čehož jsme se my "relaxátoři v údolí" bohatě nasnídali :-). Protože z Rotonda přišla i zpráva, že na vodopády "Angličáky" máme jít v pohodě bez nich (asi už se těšili spíš na odpočinek, než na další tůru…) a že se budou proti původnímu plánu vracet do Corte, prodloužili jsme náš pobyt v kempu v Corte o další noc. Původně jsme se totiž měli potkat právě u těch Angličáků. Zašly jsme se Sašou za kempařem, ukázalo se, že Saša mluví francouzsky jako když bičem mrská :-) (ovšem jako když tím bičem mrská někdo, kdo to umí, ne jako kdybych práskala já :-) ) Z Corte jsme nakonec busem vyjížděli až kolem jedenácté, na jih, směr Vivario, VIZZAVONA. Cestou jsme viděli zajímavý most, stará silnice kopírovala skálu a vedla přes malý mostek, nová širší vedla přes most nový.

Jinak nás ale místní DÁLNICE naprosto dostala. Většinou to sice byla "na místní poměry širší silnice", ale stále to byly serpentiny a zatáčky, a hlavně to o té "dálnici" zapomněli říct v těch třech vesničkách, kudy jsme jeli. Tam totiž byly UZOUNKÉ ULIČKY, ve kterých ještě parkovala L´AUTA a seděli tam domorodci na zahrádkách kaváren… Hleděli na nás jako na zjevení, když jsme se tam mezi nima proplétali s busem :-) Takže ve finále jsme těch 30km do Vizzavony jeli víc než hodinu.

Vizzavona

Ve Vizzavoně jsme zaparkovali bus a pan řidič šel s náma na "angličáky". "Lejdýs" dostaly původce, kde bylo slovo po slově úsek za úsekem podrobně popsáno, kudy máme jít. Holky se chvíli ošívaly, ale pak se naštěstí zorientovaly a vystartovaly raketovou rychlostí správným směrem. To jim dlouho nevydrželo, protože poté, co vesele minuly obrovskou ceduli (odbočku) CASCADE des ANGLAIS a stejně tak zelenou čtvercovou placku - značku (po které se mělo jít) a spoustu dalších indicií, zastavili jsme a přestali je následovat. Odbočili jsme, kam bylo třeba a čekali, až si toho holky všimnou.

Pak se průvodce (knížečky) chopil Cipísek, naučil se patřičný úsek nazpaměť a vedoucí skupinka opět vyrazila tryskem vpřed. Vzadu jsme se ploužili já, Saďour, Bizon a řidič Karel, zatímco většina dětí nám zdrhla kamsi dopředu. Naštěstí se (na rozdíl od Spelunci) jednalo o nenáročnou širokou důchodcovskou cestu, klidnou procházku. Po nějaké půl hoďce jsme došli k mostu u stánku s občerstvením, prozkoumali ceník a dupali dál - to už jsme byli u kaskád. Děti jsme po chvíli našli zalezlé ve stínu za balvanem, místo aby zkoumaly kaskády a vodopády (naštěstí :-) )

nad horama se ňák moc mračilo

No ale nakonec jsme všichni skončili tak, že jsme lozili po skalách a balvanech mezi tůňkami a vodopádečky, občas jsme museli vyhýbat skupinkám slunících a koupajících se lidiček. My jsme se nekoupali, jen jsme se ocákali a vymáchali si nohy :-), protože voda byla pěkně ledová. Po šplhání a hopsání kaskádami jsme zakotvili u horní laguny (asi nejhořejší, nevím, dál jsem nešla :-)) Cvakaly foťáky a vrčely kamery (no nevrčely, jsou tiché, ale jak to jinak napsat ?) Pak jsme se radši zvedli k cestě zpět, protože nad horama se ňák moc mračilo a báli jsme se bouřky (pak nebyla).

Cestou zpět mě stále sledoval můj osobní PAPARAZZI s foťákem (nevím jestli se to tak píše :-)), takže kdybyste chtěli vědět, co jsem ten den dělala, má to Víťa ve foťáku… Číhal na mě i cestou za balvanama, no skoro jsem se bála jít vy…, víte co. V místní "útulně" (stánek s občerstvením, ale útulna zní víc horalsky) jsme někteří okoštovali bagetu s kusem slaného uzeného za 4 eura a za stálého povídání capali zpět k busu.

LA KASKÁDY

LA KASKÁDY ? LA BOMBA ! STUDENÉ - LA ANGÍNA !

U busu proběhl pozdní oběd NA KOLEJÍCH, na kterých jsme seděli a ze kterých jsme pak měli rezavě špinavý zadky. Hlavně Bára svoje světlý kraťásky :-) Cestou zpět řídil opět Saďour a opět v úzkých uličkách vznikaly pěkné zápletky - třeba když jednu řadu aut, co stály před náma a nemohly projet (a ani my) začala předjíždět druhá řada aut a ulička se ucpala totálně :-)

Cestou do Corte nám přišla SMS od horalů:

ZA PUL AZ TRI CTVRTE HODKY JSME V TABORE. NACHYSTEJTE VECERI, HORKOU KOUPEL A OSOBNÍ MASERKY. DEKUJEME. UZ SE TESIME ZA VAMI.

Na což jsme obratem odpověděli:

V TABORE JE MASERKA JIRA, MY JEDEM. NACHYSTEJTE VECERI, HORKOU KOUPEL A OSOBNÍ MASERKY. DEKUJEME. UZ SE TESIME ZA VAMI.

Čímž pádem byli Horalové v táboře dřív jak my - ještě jsme totiž razili do lékárny nakúpit sprej a pastilky na bolení v krku. Teda proti bolení v krku. Ještě že Saša krom toho, že umí francouzsky, je navíc doktorka, takže v lékárně mrkla na krabičku léku a hned věděla, jestli je to na něco, nebo na "něco", víte co. Krkoboliči se mohli začít léčit !

Po přivítání s horaly následovala vášnivá diskuse, kdy oni chrlili svoje HISTORKY a ZÁŽITKY a my se je občas snažili přebíjet našimi :-) Krom zážitků jsme se ohromně bavili pozorováním těch 12, jak se pohybují. Je vážně škoda, že to prostě nejde popsat slovy, no a přes mé nesporné ilustrátorské kvality :-) to ani nenakreslím… Prostě je bolely nohy, stehna, lýtka, chodidla… Největší problém jim dělala chůze po asfaltce z kopce. Chodili všichni V E L M I P O M A L U a O P A T R N Ě zlehka a hlavně jako pos.. potento.. no víte co. Večer jsme strávili povídáním, hyenou a vařením, bohužel špaget jsme uvařili málo na ten počet hladovců. No a pak už hurá do spacáku (dnes bez psa), zítra je stěhovací den…