Po dlouhém uvažování (a prodiskutování s vedením oddílu a spoustou dalších přátel) jsem dospěla k rozhodnutí, že bych ráda v září 2009 na oslavách 25.výročí Severky předala vedení oddílu svému nástupci, novému náčelníkovi.
Neznamená to, že bych chtěla odejít ze Severky, že bych chtěla hodit všechnu práci na hlavu někomu jinému. Naopak - ráda bych v Severce zůstala, věnovala se dál tomu, co je moje parketa a co mě baví, a novému náčelníkovi poskytovala veškerou pomoc a podporu.
Ráda budu dál "Matka pluku" :-) Toho pocitu se asi dlouho nezbavím, možná nikdy. Severka je to, co se mi v životě zatím nejvíc povedlo, takže ji nechci opustit. Ale jsem přesvědčená, že už přišel čas, abych to „kralování“ předala někomu mladšímu, tlačit tu káru dál by už měl někdo akčnější, modernější, méně unavený.
Ráda bych odešla ve chvíli, kdy jsem na Severku pyšná, kdy se na ni dál chci dívat, kdy si ten svůj "odchod" užiju bez hořkosti v puse (než kdybych odcházela za nějakých vypjatých okolností). Není to tak, že bych "odcházela" ve chvíli, kdy jsem naštvaná, kdy se něco nedaří, kdy jsou problémy. Naopak. Všechno se daří, všechno šlape. Máme velkou klubovnu a zatím jsou na ni finance. Máme plno dětí a spoustu vedoucích, dobrý kolektiv. Jistě se podaří i snaha o novou táborovou základnu.
V roce 2004 jsem v dotazníku k 20.výročí na otázku, kdy odejdu ze Severky, napsala:
„Až budu mít pocit, že to stačilo. Až budu mít pocit, že už ty mladý štvu víc, než unesu. Až budu mít pocit, že už tomu nemám co dát a že už na to nemám.“
Ten čas už myslím přišel. Tedy ne čas odchodu ze Severky, ale čas odchodu z funkce :-) Není to pro mě samozřejmě lehké rozhodnutí - a proto vám to tady tak podrobně říkám, abyste viděli, že to mám promyšlené a že to není momentální nálada :-) Jsem unavená, mám často pocit, že už jsem na to stará, že mám moc mladý kolektiv, který se mi vzdaluje. Občas moje přehnaná péče a snaha o dokonalost můj tým ubíjí a odrazuje. Myslím, že změna nám prospěje a nebojím se, že by to s náma nějak zamávalo. Já nikam neodcházím, já tady budu dál a když bude potřeba, pomůžu. Ale je na čase, aby se moje děti (vedoucí) postavily na vlastní nohy :-)
A proč to říkám teď, když bych to chtěla předat až v září ? Je to za dlouho, že ? Ale já to chci říct dost dopředu. Severákům jsem to oznámila na Vánoční výpravě. Nerada bych, aby se začaly šířit nějaké fámy nebo obavy. Ráda bych, aby se na to nový náčelník mohl v klidu připravit, všechno jsme domluvili a předání proběhlo v klidu, v návaznosti, nezamávalo to s oddílem.
Ráda bych taky odešla ve chvíli, kdy mám pocit, že tu je někdo, kdo to může převzít po mně, má tomu co dát a já si umím představit, že s ním dál dobře spolupracuju.
Takovým člověkem je pro mě Ďoubalík a já bych ho ráda doporučila jako svého nástupce. Podle Severáckých stanov totiž volbu nového náčelníka musí provést Rádcovský kruh, takže nás v historii Severky poprvé čeká předvolební kampaň a volby. Na výpravě se kolem toho už rozvinula řada vtípků a hecování :-)
Ďoubalík splňuje základní předpoklady - věk, má rádcovskou zkoušku, pionýrské vzdělání, zkušenosti a důvěru týmu. Vyrostl tady, zná Severku, prostředí, atmosféru, žije naším oddílem. Je ochoten se nějakou dobu a za určitých podmínek Severce věnovat.
Pro mě osobně je momentálně jediným možným kandidátem. U všech větších věcí, co se v poslední době v Severce děly, stál vedle mě - výročí 20 let, Korsika, klubovna, Slovinsko, ... Má mou plnou důvěru, velmi dobře mě zná, je mi blízkým člověkem. Ví, jak oddíl vedu teď a co od toho čekávám. Umím si představit, že mu to předám a že s ním na tom budu nějakou dobu úzce spolupracovat.
Nebojí se říkat nepříjemné věci a nebojí se být přísný na lidi. Nebude se bát řešit problémy, které před něj oddílový život postaví, nebojí se nepopulárních řešení, které jdou ale k jádru věci a vedou k cíli. Je režisér, shánil, tahoun a taky trochu hasič (pro laiky - to jsou typy rolí v týmu :-) ). A není flegmatik :-)
Je mladší, vzdělaný v oboru, stále větší profesionál a má modernější přístup. Já jsem už hodně konzervativní a některé nové akční věci se bojím dělat, ani je nenavrhnu - on se jich nebojí. Může vést Severku dál tím způsobem, aby byla moderní oddíl, dostatečně akční a jdoucí s dobou, využívající nové trendy, ale přitom nezapomínající na svoje kořeny.
Bude záležet na dalším vývoji a rozhodnutí ostatních, koho zvolí náčelníkem. Doufám, že tak, jako jsme to klidně probrali s vedoucíma na výpravě, tak klidně proběhne i příprava na předání. V září 2009 předstoupím před nového náčelníka s naším náčelnickým žezlem v ruce, předám mu ho i s celou Severkou a budu věřit a doufat, že budou v dobrých rukou. A pak se postavím do řady ke svým vedoucím a stejně jako včera na výpravě, budu hrozně na měkko :-) Ale s tím se už nějak poperu.
Díky vám všem, kdo jste dočetli až sem. Vy, kdo mě znáte, víte, že je to pro mě důležité a přelomové rozhodnutí. Doufám, že ho dotáhnu do konce - a že mnozí snad budete u toho.
Díky za pozornost... |
