U nás v Kocourkově

Obůrka, 26.-28.3.2010

Oddílová výprava do Blanska - Obůrky, nedaleko Moravského krasu, se nesla ve znamení jara, nádherného počasí a potrhlé motivované hry na téma U nás v Kocourkově. Bylo nás 39 a pes a krásně jsme si to užili :-) Tolik stručná informace pro ty, co spěchají. Koho zajímá víc, nechť čte dále...

Už sama páteční cesta probíhala v souladu s kocourkovskou motivací, ačkoli to autoři nezamýšleli :-) Začalo to tím, že Ďoubalík a Víťa nestíhali odjezd, takže podle upraveného plánu dojeli až večer (autem). Dále nás nestíhala Kukina, ani na druhý pokus nedohnala vlak v Židenicích, a tak dojela s mou mamkou, která nám vezla Baryna (dědoušek už nenastoupí do vlaku...). Další 4 jedinci měli dorazit až v sobotu, ale nakonec byli jen dva, zbytek to zabalil. A 3 se odhlásili pro nemoc ještě v pátek. Takže číslo, kolik nás vlastně je, se během první půlky akce neustále měnilo :-) Už na začátku tím vznikl zmatek, protože se mi nedoneslo, že nejedou Lužovi, takže jsem stále dokola počítala děti a stále mi to o 2 nevycházelo. Když už si kolemstojící rodiče ťukali na čelo a začínali panikařit z mého panikaření, rozhodla jsem se, že dva sem - dva tam, nějak to dopadne. Naštěstí už než jsme došli kousek od klubovny, pravda vyšla najevo. Díky tomuto počítacímu zdržení jsme však nestíhali a tak tak, že nám neujel vlak. Přijeli jsme do Židenic, kde jsme si pro změnu střihli úprk podchodem, jelikož přípoj do Blanska už vjížděl k vedlejšímu perónu :-) Ve vlaku jsme se sotva vydýchali a už tu bylo Blansko a krátkých 8 minut na přesun na autobus. V autobusu jsme pak krapet znepříjemnili cestu domorodcům, zvyklým na volný autobus, inu téměř 40 Severáků s batohama, to je tedy dáreček. No řeknu vám, že když jsme konečně dorazili k základně v Obůrce, byla jsem ráda, že vím, jak se jmenuju...

Ale pak už to byla balada, jedna báseň. Po opožděném příjezdu proviantu jsme spustili úvodní hru a seznámili se s motivací Kocourkovem. Pak si každá „rodina“ vybrala řemeslo a jméno a vyrobila si vývěsní štít. Měli jsme řezníka, pekaře, cukráře, hostinského, krejčího, holiče, kováře a zedníka. Ráno jsme se na rozcvičku vydali potrhle oblečení - když kouknete na fotky, pochopíte :-) Pak jsme se ale oblékli normálně a vyrazili na výlet do Moravského krasu. Cestou jsme hráli pozorovací+všímací hru, koukali po okolí - a mimo soutěž jsme v Těchově na jedné zahradě v kotci viděli živého lva! Fakticky, nekecám!

Po celkem akční cestě z kopce jsme se dokutáleli až ke Skalnímu mlýnu, kam nám Ďoubec přivezl pomazánku na oběd. Možná to nemusel dělat, protože mnozí se mezitím zásobili ze stánku. Pak jsme se svezli vláčkem za plno peněz k Punkevní jeskyni. Proti původnímu plánu chtěli jít do jeskyně téměř všichni, takže venku jsme zůstali jen já, Ďoubec a 3 holky. Zatímco jsme klimbali v teple bufetu (venku fučelo), celá naše výprava se kochala krásami jeskyně a litovala, že je pro velké množství vody čeká jen krácená plavba na lodičce. Po návratu následovalo nezbytné utracení peněz za suvenýry a už jsme se vezli lanovkou nahoru k Macoše. Zde opět suvenýry :-) Ale taky jsme se rozhlédli do hlubin a pak už byl konec popovážení a čekala nás pěší cesta doooooolůůůů a zase nahoooooru. Dolů to šlo hravě, nahoru na zříceninu Blansek velmi ztuha. Ale zvládli jsme to všichni, včetně Nikči, která mi co 2 metry oznamovala, že je astmatik - to jí však nebránilo v tom, aby zadýchaná neustále mlela pantem :-) Nahoře jsme omrkli kus Blanseku a rozhodli se, že do jeho dolní části se nám nechce. A pak nás čekala nejkrásnější část našeho výletu, opravdu nádherná procházka přes Nové Dvory až na základnu. Bylo tak hezky, že se kochaly i děti, kterým je to normálně šumafuk.

Na základně už voněla večeře (těstoviny se smetanovo-masovou omáčkou). Potom jsme se opět vrhli do Kocourkova - předváděli jsme si živé obrazy místo fotek z dovolené. Až se budete dívat na fotky - najdete sochu Svobody a vedle ní stojící průvodkyni s deštníčkem? :-)

Večer jsme hráli na kytaru a zpívali, někteří u toho hráli deskovky a jiní proháněli o patro výš pinecový míček v turnaji ping-pongu, který vyhrál s přehledem Adam Zezula. Ráno jsme překvapivě nezapomněli, že se mění čas, ovšem o tu hodinu jsme se okrást nenechali a prostě jsme si o to déle pospali.

Po snídani jsme stavěli modely domů dle zadání velemoudré Rady města Kocourkova - aby zabraly co nejmenší pozemek. A potom jsme se vydali na hřiště užít si ještě trochu toho krásného jara, když už meteorologům jejich pesimistické předpovědi o strašné zimě a padajících trakařích nevyšly :-) No a po obědě už jen sbalit věci, rozdat camrátka a sladké ceny, ošátkovat Adama a Bertíka a hurá domů. Cesta proběhla tentokrát bez dramat :-)

Díky všem za pohodový víkend a Ďoubalíkovi za kuchyni!

Hanča

Fotografie k akci najdete ZDE