Zdá se, že areál U Lamberka nedaleko Březníka se už pomalu stává „pionýrskou základnou“. Řada brněnských oddílů sem pravidelně jezdí na výpravy, mnozí zde pořádají i různé další akce a já osobně mám při příjezdu takový ten známý pocit - stejný jako při příjezdu na tábor - chce se mi říct: „zase doma“. Majitel základny nedá na pionýry dopustit a domluva je s ním na jedničku s hvězdičkou… Takže je docela pochopitelné, že jsme se moc rádi a bez obav ujali pořádání Srazu PTO 2004 právě v Březníku.
Musím ovšem říct, že týden před akcí jsem to už tak růžově neviděla. Počasí se kazilo a předpovědi na víkend byly přímo výhružné - mokré a mrazivé. Shodou náhod navíc došlo k tomu, že nás z oddílu jelo 30, ale z toho jen dva vedoucí - opravdu ideální sestava na pořádání čehokoli. A tak bych mohla líčit další „jobovky“, no prostě když jsem se s hodinovým zpožděním blížila na místo, moc optimismu jsem vážně neměla. Přijedou vůbec v té zimě nějaké oddíly ? Dorazí mých 28+1 v pořádku vlakem ? Co tady vlastně dělám ???
Jenže - nemáte-li optimismus a elán, doporučuji vám navštívit Sraz PTO :-) Už první minuty na tábořišti mi vrátily úsměv na tvář a vše se v dobré obrátilo… Počasí sice některé odradilo, ale i tak se sjelo 310 táborníků z 22 oddílů. Užili jsme si sluníčka i zimy a deště, ale celkově bylo až nečekaně hezky. Pohodová atmosféra vládla na tábořišti od pátku do neděle a nechybělo nic, co dělá Sraz Srazem. Nezáleží totiž na tom, jestli vás přijede 5 nebo 35 - všichni můžete zažít prima víkend mezi lidmi „stejné krevní skupiny“.
A nejlepší momenty ? Sobotní časné ráno pod nádherně modrou oblohou, kvetoucí stromy, vedle mě voní čerstvě přivezené rohlíky a chleby, ptáci řvou a většina dětí ještě ne… Nebo podvečerní oddílové posezení v altánu, prší, grilujeme klobásy a zpíváme s kytarou… A co takhle bojová nálada na hřišti při nástupu soupeřících armád Severu proti Jihu, hlas trubky se nese široko daleko - letošní novinka v podobě velké hry může začít… A nebo jsou nejlepší moje odpolední návštěvy ostatních oddílů, procházím mezi skupinkami dětí na jednotlivých „atrakcích“, koukám kdo má nové stany a kdo co vaří, probírám s kamarády poslední výpravy i nesmrtelnost brouka… Nebo bych měla naopak zmínit i noční drkotání zubů u přízemních mrazíků nebo mokrý spacák dětí, kterým pršelo do stanu ? Ale i to přece ke Srazu patří…
Závěrem tedy poděkování všem. Za to, že přijeli a byli fajn, za pohodu a přátelství. Děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu a nachystali pro ostatní nějakou drobnou či větší hru, stejně jako všem, kteří po sobě uklidili a pomohli nám předat areál opět v naprostém pořádku. Zvláštní poděkování si pak zaslouží Mižu (a kolektiv…) za to, že dotáhl do konce myšlenku velké hry - Sraz 2004 jistě vstoupí do historie PTO díky bitvě Severu proti Jihu. Pro další generace budiž zaznamenáno, že přes neúnavné a v závěru téměř sebezničující úsilí Jižanů vyhrál Sever na celé čáře 3:0. Vše je tedy vlastně jak má být :-) Ahoj na Srazu 2005 !
za pořádající 10.PTO Severka
Hanča
(sepsáno pro pionýrský zpravodaj Aktuality 06/2004)